Zvon v nedostavěném chrámu, voda jako symbol očisty, hořící svíce… Červená vajíčka se rozdávají jako symbol Velikonoc. Náhle z dálky zazní zoufalé hlasy. V průzračných, téměř snových obrazech se začíná odehrávat velké drama o tom, co se skrývá v člověku.
Kněz Grigoris svolává shromáždění stařešinů vsi Lycovrissi a vybírá z řad vesničanů Krista a apoštoly pro pašijové hry. Hluboký mír, ve kterém ves dosud žila, je narušen náhlým otřesem. Tak jako prst Boží požaduje důkaz víry, přicházejí na náves běženci a žádají o azyl. Jsou odmítnuti a donuceni hledat si útočiště ve skalnatých horách. Avšak nově jmenovaní svatí jdou za strachujícími se uprchlíky. Běžné denní starosti se postupně vytrácejí; síla jejich víry a jejich role v blížících se pašijích začínají měnit jejich duchovní vědomí do nové zralosti. Postupně se vrací k jedinému smyslu svého konání: dobru, nebo zlu…
Tak charakterizoval Martinů svou poslední operu Řecké pašije. Skladatel, který sám zažil osud uprchlíka, v ní vytvořil dílo velkého humanistického poselství o síle víry. Poselství v dnešním světě stále více aktuální.
